Indiáni jedou, copak asi vezou?….
Nic nám nepřivezli, avšak na indiánskou výpravu se sešli.
Bledé tváře koně ukradly, na cestu vypátrat je se společně vydali.
Šli jsme přes hory a doly po stopách našich koní.
Indiánská stezka nebyla vůbec lehká,
čekala nás spousta úkolů, splnit je vyžadovalo námahu.
Piktogramy číst se učili,
se skládáním puzzle se mučili.
Chůzi na chůdách zvládali,
stopy zvířat pojmenovali
a správnou cestu vyhledali.
Týpí jsme si postavili,
pruty na rybičky nahodili,
poslepu chodit se naučili.
Když jsme přišli k cíli, až tam,
náčelník u totemu stál a koně se klidně pásli v ohradách.
Důkazy o splnění všech úkolů jsme mu přinesli,
odměnu od něj jsme si odnesli.
Koně jsme zachránili, osedlali a prérií se proháněli.
Ten, kdo zrovna nebyl na koni, ohříval si steak na ohni.
Kdo nás cestou provázel?
Sluníčko, naše squaw i velký Manitou nad námi bděl.