Zatoulaný Alík.
Když jsme se v září ve třídě zas sešli, zatoulané štěňátko Alíka jsme tu našli.
po tvářičkách slzy mydlí, zapomněl, kde chudák bydlí.
Nebreč, štěně, nejsi holka, podívej se: to je školka.
Že tu máma není? Nevadí. naši kluci si s tím hravě poradí: prozkoumáme zahradu
i lesík opodál (tam všude si to Alík už očichal).
Vydal se i hezkou indiánskou stezkou.
Ať se může s námi i dál odvážit, musíme pravidla bezpečnosti oprášit.
My budeme Alíkovi v hledání pomáhat – vždyť tak se chová každý dobrý kamarád.
