Kousek od školky máme fajn místo

nejen pro kluky a pro holky.

I když nejsme žádná ves,

hned za humny máme les.

Teď už  známe jednu věc, dodává nám kyslík přec. 

Je to převeliký strom a když slyší silný hrom,

stojí pořád na místečku a opadá jen po lístečku.

I když některý strom má pichlavé jehličí,

nikdo kvůli tomu nekřičí.

Na jehličnatých stromech bývají šišky

a rostou do velké výšky.

Na listnatých stromech také rostou plody

a potřebují k tomu více vody.

Nechápeme jak někdo může stromy jen tak kácet,

je to jako plíce ztrácet.

My jim přejeme  hodně zdraví,

ať je v lese to stání baví.

Podzim teď barví jejich listy do zlata,

nevadí, že občas spadnou do bláta.

Když je vítr sfoukne ze stromu,

nevidíme v tom žádnou pohromu.

Poznáš jaký stromeček

zanechal tu lísteček?

Zavzpomínej chviličku,

jakou jsme se o něm naučili písničku.

. . .

Školkovou zahradu jsme od listí uklidili

a tím i trošku pochybili…

Kam teď půjdou broučci spát?

Proč by na zahradě nemohl jejich domek stát?

Z čtverců, trojúhelníků a koleček,

slepili jsme krabicový domeček.

V něm jsme broučky uložili a tatínky poprosili – 

ať nám z větví a drátečků – postaví kousek plotečku.

Kde teď domek stojí jen my víme,

na jaře si broučky zase probudíme !