Tahle Máša není žádná Dáša,
se vším si umí poradit i jak medvěda napálit.
Jak to bylo, pohádko? Dozvíte se zakrátko.
Máša má maminku, obývají spolu chaloupku.
Jednou se sama do lesa vydala,
aby lesní plody na zimu nasbírala.
Chodila, chodila, až v tom lese zabloudila.
V lese chalupu objevila a hned se v ní zabydlila.
Večer se vrátil domů její obyvatel a co čert nechtěl
- byl to medvěd hnědý až z Kanady.
A že neměl hlad, Mášu si chtěl ponechat.
Máša však je chytrá hlava, dobrá je každá mámina rada.
Koláčky upekla,
do nůše dala a sama se v ní schovala.
Medvěd kráčí lesem, mamince koláče nese.
Když si sedne na palouček a chce si vzít koláček,
hned slyší Mášin hlásek:
„Nesedej na souček, neber si koláček.“
Jistě, sedí vysoko, vidí daleko.
Když k vesnici se přiblížil, štěkot psů jej vyděsil,
nůši nechal stát a do lesa se vracel rád.
Máša z nůše vyskočila, maminka z ní radost měla,
že se domů vrátila, slíbit však musila,
že opatrná bude, aby už nikdy nezabloudila.
