Ve velkém zámku bydlela krásná ale pyšná královna.
Sotva ráno vstala, hned do zrcadla se podívala.
Zrcadlo každý den ji povídá,
že na světě je jen ona krásná – jediná.
Jednou zrcadlo odvětilo, přišla změna,
Sněhurka dospěla a je krásnější než ona.
Královna vzteky bez sebe myslivce zavolala
a hned mu přikázala, ať Sněhurku odvede do lesa
a nechá ji tam samotnou všemu napospas.
Sněhurka chaloupku objevila a hned se v ní zabydlila.
Komu patří tenhle dům? Sedmi trpaslíkům.
Ti se domů vracejí a Sněhurku u sebe si nechají.
Sotva se královna od zrcadla dozvěděla,
že Sněhurka je zdravá celá,
jablko otrávila,
do lesa se vydala a ovoce jí předala.
Jak byli překvapeni trpaslíci, když se domů vrátili,
Sněhurku na zemi bez života ležet viděli.
Jakpak by asi toto divadlo skončilo, kdyby prince nebylo.
Na koni kolem jel a sotva Sněhurku uviděl,
políbil ji, ona procitla a byla svatba veliká.
Jablko tak velkou kouzelnou moc mělo,
že nikdo z dětí se jej ani dotknout nechtělo.
Jen Ema odvážná byla a po přemlouvání jablko podržela.
Jakmile však pohádka skončila, hned se jej rychle zbavila.
