Skřítek si rád zpívá
a radost z toho mívá.
Zvířátka ho poslouchaly
a potichoučku si s ním notovaly.
Cestou potkal hada,
ne obyčejného, ale královského.
Zlatou korunku měl,
skřítek mu ji záviděl.
I nám se líbila,
tak jsme si ji vyrobili
a dlaň nám zdobila.
Každý z nás chtěl i hada míti,
tak jsme si ho museli vyrobiti.
Samozřejmě jsme taky venku byli.
Šli jsme potichoučku, abychom na nějakého nenarazili.
Had leze z díry vystrkuje kníry…
Že by přece? Nebojte se.
To je náš had z Holoubat,
nemusíte se ho vůbec bát.
A jak to se skřítkem dopadlo?
Už nechtěl zpívat chtěl se jen na korunku dívat.
A jak to bylo dál? My to taky nevíme.
Až zítra se to dozvíme.