Květen – máj, jaký bude, nevím sám. /ani sama/
Maminky svátek měly, děti k nim s láskou přispěchaly.
Mámo, až já budu velký, něco upeču rád
a knoflíky si přišiju sám.
Aby tatínkům nebylo líto, Den rodiny to jistí,
na zahradě jsme se proto sešli úplně všichni.
Pracovali s dětmi, povídali, dobře jsme se spolu měli.
Hmyz konečně se vyklubal, okupuje louku, zahradu, les a tak dál.
Jeho užitečnost už známe a co jsme nevěděli,
v centrech jsme se dozvěděli.
A co takhle vrátit se v čase do doby druhohor?
Kdo tam žil – dinosaurus, velký tvor.
S jejich názvy nebyl problém, Theův a Vojtův byl to velký den.
Všechny dokázali pojmenovat, žádná chyba, žádný zkrat.
Sopky soptily a přišel jeden velký asteroid, meteorit,
kterým jejich život zanik.
To jsme rádi, že jsme v té době nežili,
všechny by nás ke svačině požili.
A co dál?
Červen už na cestě stál a čekal, až otevřou se vrátka
a přišla konečně poslední pohádka.