Tato tradice pochází ze středověku a říká se jí také Filipojakubská noc, Keltové nazývali tuto noc Beltine, což znamená v překladu „oheň“ a v Německu to byla Valpružina noc, podle tehdejší léčitelky Walprugy.
Ve středověku lidé věřili, že zlo a temné síly mají největší moc právě v noci z 30.dubna na 1.května. Tuto noc prý čarodějnice přilétaly na košťatech na určená místa a slavily svůj sabat. Vařily lektvary a jedy a prováděly různá kouzla, škodící lidem. Tančily čarodějnické tance. Nejznámější sletiště čarodějnic v Čechách a na Moravě byla: hora Plešivec, Haltrava v Chodsku, Petrovy kameny v Jeseníkách, Beskydy a Třístoličník na Šumavě.
Dnešní podoba zvyku
Dnes je pálení čarodějnic spíše zábavou dětí a mládeže. Postaví se hranice, obvykle na hřišti nebo louce, většinou nechybí stánek s občerstvením. Do hranice dřeva se zastrčí figurína čarodějnice, vyrobená ze slámy a starých hadrů. Hranice se zapálí a čarodějnice v ní shoří. U ohně se opékají špekáčky, tančí se, hraje a zpívá, pořádají se různé hry, volby Miss čarodějnice, hrají se scénky, soutěží se ve znalosti bylin a lektvarů apod. Do vzduchu se vyhazují zapálená košťata, střílejí se dělobuchy a ohňostroje.
Související pranostiky
- Prší-li na svatého Filipa a Jakuba v noci – bude úrodný rok
- Na Jakuba a Filipa zelená se každá lípa
- Filipa a Jakuba mráz – to obilí plný klas
- Kolik Filipa Jakuba krapek – tolik sena kopek
Víte, že o filipojakubské noci se prý dají najít poklady? Je ale zapotřebí mít u sebe kapradinu, hostii nebo svěcenou křídu. Zkusíte to?
