Bílá barva – to je sníh, bílá barva – to je smích.
Když nám venku padá sníh, projedem se na saních /bobech/.
Sáně s kopce rychle jedou, nahoru to nedovedou.
Nechtějí se ani hnout, musíme je vytáhnout.
Vločky, vločky, ach, to láká, postavit z vás sněhuláka.
Jedna koule,
druhá, třetí,
sněhulák už stojí, děti.
Čí jsou stopy ve sněhu, to vám říci dovedu:
člověčí,
psí,
ptačí
– tyhle zvládnu, to mi stačí.
Na ptáčky v zimě jsme nezapomněli, krmení pro ně vyrobili,
kolem školky rozvěsili
a do našeho krmítka semínka nasypali.
Sníh do třídy jsme si vzali, abychom jej pozorovali.
V teple roztál lehce a co z něj zbylo? Voda a špína přece!
Co to pro nás znamená – jíst sníh, lízat rampouchy – to se vážně nemá!
Bílá barva – to je zima a ta zima – ta je prima.
